Realizace

Týmový duch let devadesátých

Na hře Hlava Kasandry jsme pracovali v nejmenším možném týmu ve volném čase, tzn. po večerech a víkendech. Když ve škole „nedávali“ nic zajímavého, tak jsme si mohli dovolit fulltime. Část vývoje jsme museli obětovat výzkumu, protože jsme 90 % problémů řešili poprvé v životě. Dnes si v takovém případě vývojář většinou najde množství internetových diskuzí, koupí literaturu, stáhne hotová řešení. To jsme bohužel nemohli a tak jsme se neskutečně mořili se spoustou věcí.

Jediný master hry, ze kterého byly pořízeny všechny oficiální kopie. Chvíli to trvá, než se vývojář k této metě propracuje.

Radost z výsledku byla o to větší, ale zároveň to vedlo k nekritickému pohledu na produkty našeho snažení. Když už se na něco přišlo, muselo se to ve hře stůj co stůj použít. Byli jsme přesvědčení, že když nám to dalo tolik práce, tak jsme asi jediní na světě, kdo to ve hře má.